| geomorfologické začlenění | Provincie | Česká vrchovina |
| subprovincie | Šumavská | |
| Oblast | Šumavská hornatina | |
| Celek | Šumava | |
| Rozloha celku | 1686,54 km² | |
| Kraj | Jihočeský | |
| Okres | Prachatice | |
| Nejbližší obec | Nová pec u Lipna | |
| mapa KČT | 66 Šumava-Trojmezí, E-2 | |
| souřadnice WGS84 (GPS) | 48°46'16" N, 13°51'29" E | |
| Nadmořská výška | 1378 m | |
Německy Plöckenstein. Oblý vrchol 8 km jihovýchodně od Nového Údolí, na hranici s Rakouskem. Nejvyšší vrchol české i rakouské části Šumavy. Tvoří výrazný okraj hraničního hřbetu, k východu klesá do hlubokého sedla (1 017 m n. m.), za kterým se opět zvedá a vrcholí Smrčinou (HLV 43; 1332 m). Vrcholová skalka s rozpadajícími se bloky žul je dnes již bez výhledu. Velmi drsné klimatické podmínky při horní hranici lesa jsou patrné na porostech. Zakrslé polámané smrky jsou často vlajkových forem, z jiných druhů dřevin se daří pouze jeřábu. Sněhová pokrývka zde leží půl roku, teplota nedosahuje 3 °C v ročním průměru. Skutečným „přírodním pokladem“ je v severovýchodním svahu zahloubený ledovcový kar s Plešným jezerem a čelní morénou z mohutných žulových bloků, porostlých klečí. (tzv. Kamenné moře). Stěna je velmi strmá s výškou až 250 m. Roste na ní horská smrčina s jeřábem a javorem, místy travnatá společenstva (s vrbou velkolistou a hořcem panonským). Nad karem, 600 m severně od vrcholu, stojí pomník Adalberta Stiftera, šumavského básníka z 19. století. Samotné Plešné jezero má plochu 7,5 ha a jeho hráz byla v souvislosti s výstavbou Švarcenberského kanálu zpevněna a zvýšena. Vše součástí I. zóny NP, vstup mimo značené cesty přísně zakázán a pokutován. Na vrcholu Plechého je geodetický bod.
Geomorfologický celek podél hranic České republiky s Německem a Rakouskem (Böhmerwald) v Šumavské hornatině; nejvyšší hora je Grosser Arber, 1456 m n.m., v České republice Plechý, 1378 m n.m. Plochá hornatina. Masívní trupové pohoří dlouhé asi 125 km, kerný a klenbový reliéf horských hřbetů s oblými suky na krystalických horninách moldanubika a žulách s rozlehlými zbytky zarovnaných povrchů v jádru pohoří. Severozápad a jihovýchod pohoří podélně rozčleňuje tektonicky založené údolí horní Úhlavy a Vltavy. Rozptýlené čtvrtohorní zalednění zanechalo ledovcové katy, jezera a četné skalní tvary mrazového zvětrávání.
Člení se na Šumavské pláně, Železnorudskou, Trojmezenskou, Boubínskou a Želnavskou hornatinu a Vltavickou brázdu.
Chráněná krajinná oblast, vyhlášená v roce 1962, zahrnuje celou Šumavu a část jejích podhůří, celkem 1630 km², roku 1991 byl vyhlášen Šumavský národní park v rozloze 685 km² (největší v České republice).
Oblast je zalesněna hlavně smrkem, na Boubíně je zachován zbytek původního porostu (Boubínský prales). Vyskytují se rozlehlé slati a rašeliniště, například Mrtvý luh a Jezerní slať, s typickou květenou a glaciálním reliktem – břízou trpasličí.
Na území je 10 státních přírodních rezervací: Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero, Jezerní slať, Buková slať, Mrtvý luh, Rokytské slati, Mlynářská slať, Trojmezná hora, Bílá strž a Lipka.
Autor: Iva Říhová 2.B