Rostliny
Přírodní rezervaci pokrývají smíšené lesní porosty typu kostřavových bučin. Stromové patro tvoří převážně buk lesní a javor klen. Keřové patro je vyvinuto pouze místy a rostou v něm bežné synatropní druhy, hlavně bez červený a bez černý, vzácněji pak líska obecná. V bylinném porostu jsou časté kostřava lesní a bažanka vytrvalá,roztroušené jsou zde svízel vonný a pitulník horský. Na úpatních sutích roste vzácně dymnivka bobovitá nebo sasanka pryskyřovitá.
Živočichové
Žijí zde druhy několika typických brouků pro vyšší polohy, např. drabčík a střevlík. Najdeme zde i zemouna skalního nebo velmi vzácnou vřetenatku mnohozubou. Kromě běžných lesních druhů ptáků zde žijí některé druhy listnatého lesa, zejména holub doupňák či žluna zelená. Hnízdí zde také výr velký, datel černý a krahujec obecný.
Zřícenina hradu
Choustník, 
hrad bergfritového typu, vyrostl v nejzápadnější části hřebene s množstvím výrazných skalních masívů v období před rokem 1282, kdy je prve zmíněn jako sídlo Beneše z Choustníka. Čtyřpatrovou hranolovou věž chránila hradba kopírující obvod tohoto skalního útvaru. V jeho západní části byla vystavěna budova paláce na půdorysu cca 20x10m. Zdi naznačující členění jeho interiéru do původních místností se zachovaly dodnes, stejně tak jako klenuté sklepení. Hradní věž byla přístupná právě z paláce, nynější vstup z úrovně nádvoří je až pozdějšího data. Vstupní brána stála otočena k východu, vedl k ní delší pozvola stoupajcí most, jehož pilíře jsou stále patrné.
Perličkou tohoto sídla je fakt, že se jednalo to tzv. dvojhrad – dle smlouvy mezi pány z Choustníka doslova “hrad mezi sebou rozdělený”. Na části východní bašty vzniká nová menší věž, která tak posiluje obranyschopnost proti případnému útoku od východu. K ní přiléhá nová zástavba vedoucí až k již zmíněnému západnímu paláci. Z té se zachovala především severní (nádvorní) zeď, ve které můžeme obdivovat krásné kružbové žulové okno hradní kaple.
Další přestavby se hrad dočkal až za Petra z Rožmberka – i když pod novým majitelem ztrácí rezidenční funkci, není rozhodně opomíjen, sídlí zde purkrabí. Pro posílení východní části hradu se buduje nová hradební zeď. Ta ve své majestátní výšce směřuje až k dalšímu skalnímu suku na východě, odkud se vrací zpět a uzavírá tak nově vzniklé nádvoří. Přístupová cesta z tého strany je nebezpečně pozvolná, je proto třeba stavět předsunuté opevnění. Zajímavé je, že východní část této 200 m dlouhá hradby nemá ochoz s cimbuřím – je podobně jako např. u nymburské fortifikace zakončena pouze strmou stříškou.
Za husitských válek byl rožmberský hrad logickým trnem v oku táboritů, zvláště pak když leží pouhých 15 km daleko od města. Na hradě se usilovně pracuje na zdokonalení opevnění – buduje se parkánová hradba na jihu, východ posilují vystouplé bašty, hloubí se příkopy.
Na dalším ze skalních suků na východě roste předsunutá hranolová věž o hraně cca 10 m, která však byla směrem k hradu otevřená (aby se v ní případně nemohl opevnit nepřítel). Fortifikace hradu byla i dále na východ zesilována zdmi na jednotlivých skalních výstupcích. To vše bylo doplněno od jihu tzv. oborou – rozsáhlým valovým opevněním. Tento prostor sloužil např. jako sídliště vojska.
Nicméně, později se majitelé začínají rychle měnit, koncem 16. stol je hrad veden jako zanedbaný, roku 1614 již jako pustý. Koncem 20. století bylo provedeno poněkud diskutabilní zajištění zříceniny důkladným obetonováním koruny všech zdí.
Choustník je přesto nádherným místem, které je přístupné za nepatrné vstupné. Prohlídku lze spojit z návštěvou nedalekého Kozího hrádku a např. též s výstupem na věž Kotnov – jediný to pozůstatek městského hradu v Táboře.