Flóra
Nejcennější lesní porosty území představují RAŠELINNÉ BLATKOVÉ BORY. V jejich stromovém patru dominuje mokřadní borovice blatka (Pinus rofundafa) a doplňují ji břízy - jak běžná b. bělokorá, tak na rašeliniště vázaná b. pýřitá (B. pubescens), smrk ztepilý (Picea obies) či borovice lesní (Pinus sylvesfris).Mozaiku lesních porostů v území doplňují RAŠELINNÉ BORY s dominující borovicí lesní a místy také mokřadní náletové BŘEZINY, v nichž převažuje bříza bělokorá. V keřovém patru uvedených lesních společenstev často roste kromě obou zmíněných bříz také krušina olšová (Frangula anus).
V podrostu dominuje statná sivozelená trsnatá tráva bezkolenec modrý (Molinia caerulea) spolu s několika druhy keříčků - jde o běžné lesní druhy jako borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vifcidaea) či vřes obecný (Caluna vugaris) anebo se jedná o druhy bezprostředně vázané na rašeliništní prostředí- vlochyni, rojovník a místy také klikvu. „Renská chvojka" je zase staré místní jméno pro ohrožený a chráněný rojovník bahenní (Ledům palusfre). Výrazné jsou rojovnik bahenní také trsnaté kapradiny - kapraď osténkatá (Dryopferis carfhusiana) a k. rozložená (D. diíatafa). Ve skladbě dřevinné vegetace nechybí ani MOKŘADNÍ KŘOVINY tvořené několika druhy vrb. Nejčastější jsou vrba popelová (Saix cinerea), v. ušatá (S. aurta) a jejich kříženec S. x muffinervis. V místech poznamenaných někdejší ruční těžbou rašeliny se vyskytují OSTŘICOVO-RAŠELINÍKOVÁ A SUCHOPÝROVÁ SPOLEČENSTVA. V podmáčených sníženinách většinou dominují ostřice (Carex) - traviny, jejichž specifickým útvarem je mošnička, tj. plod (nažka) obalený listencem. Rozsáhlé porosty vytváří především o. zobánkatá (C. rostrata), která má šedozelené žlábkovité listy a válcovité klásky žlutozelených mošniček. Mechové patro tvoří především koberce rašeliníků (Sphagnum spec. div.). Jednotlivé druhy se liší stavbou svého těla i barvou (zbarvení přechá zí od zelené po žlutou nebo červe nou). Ve vyhloubených depresích najdeme RAŠELINNÁ JEZÍRKA A TŮNĚ, v nichž se vyskytují dvě žlutokvěté vodní masožravé rostliny - větší bublinatka jižní (Ufricuíaria australis] a drobná, silně ohrožená b. menší (U. minor).
Houby
Celkem Zde bylo zaznamenáno více než 400 druhů hub včetně řady velice vzácných. Kriticky ohrožené jsou např. zubateček zavěšený (rpícodon pendulus), který roste na kmenech borovic, anebo v rašeliníkových porostech se vyskytující pazoubek rašeliníkový (Geogossum glabrum). Na rašelíně či v rašeliníku rostoucí silně ohrožená a chráněná holubinka rašelinná (Russula he/odes) byla dokonce v roce 1929 popsána na základě sběrů z této lokality. Kozohlůdky jsou zřejmě nejbohatší českou lokalitou dvou ohrožených druhů rostoucích na vrbových větvích houževnatce vonného (Lentinus suavissimus) a slizopórky dvoubarvé (Goeoporus dichrous). K vzácným druhům se řadí také drobná vřeckovýtrusá hlízenka klikvová (M. oxycocc), jejíž plodničky vyrůstají na jaře na loňských plodech klikvy bahenní. V území roste také vzácný hřib příživný (Pseudoboefus parasiticus)
Fauna
Rašeliniště představuje zajímavý biotop také z hlediska výskytu rozličných skupin bezobratlých, především HMYZU. V území bylo zjištěno 36 druhů vážek, tři z nich jsou silně ohrožené: vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda), lesklice skvrnitá (Somafochora flavomaculata) a sídlo luční (Brachyfron profense). Sedm dalších patří mezi ohrožené druhy, přičemž vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) je k chráněná v celé EU.
Z brouků se zde nejvíce uplatňují drabčíci, kterých je odtud známo téměř sto druhů včetně některých ohrožených (Philonthus nigrita) i silně ohrožených (Lathrobium rufípenne a Tachyporus transversalis). Jedním z dominantních druhů je také rašeliništní sfřevlíček Pterostichus diligens. V tůňkách je poměrně běžný malý potápník Hydroporus angustatus.
Na rašeliništní prostředí jsou také vázáni někteří vzácní motýli. Housenky ohroženého modráska stříbroskvrnného (Vacciniina optile-te) žijí na borůvce a vlochyni, housenky silně ohroženého perleťovce severního (Boloňa aquilonaris) potřebují klikvu, kriticky ohrožený okáč stříbrooký (Coenonympha tullia) je potravně závislý na rašelinných travinách, zatímco ohrožený a chráněný bělopásek tavolníkový (Nepfe rívularis) vyhledává výhradně tavolník.
Výsadní posta
vení mezi živočichy
žijícími na Blatech má
poskočilka Mayridia
borkovicensis - druh
blanokřídlého hmy
zu, který byl v roce
1957 právě odtud
popsán a po lokalitě
také pojmenován.
Mezi zdejšími PAVOUKY je hojným druhem lovčík vodní (Dolomedes fimbriafus), který nestaví sítě, žije v rašeliníku a běhá i po vodní hladině.
Tůně a zatopené plochy mají zásadní význam pro rozmnožování chráněných OBOJŽIVELNÍKŮ. Z žab jsou tu nejhojnější zástupci komplexu zelených skokanů (Raná esculenta synklepton) - ohrožený s. krátkonohý (Raná tessonae) a především s. zelený (Raná kl. esculenta). Tzv. „hnědé" skokany zde reprezentuje silné ohrožený s. ostronosý (Raná arvalis). Žijí tu také ropucha obecná (Bufo bufo), blatnice skvrnitá (Pelobafes fuscus), trávící většinu života zahrabaná v zemi, a rosnička zelená (Hýla arborea), která je jako jediná schopna pohybu po keřích a stromech. Ocasaté obojživelníky na lokalitě zastupují čolek obecný (Triturus vugaris) a silně ohrožený č. velký (T. cristafus)
Chráněné PLAZY na lokalitě zastupují ještěrka obecná (Lacerta agilís), j. živorodá (Zoofoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragíls), užovka obojková (Natrix natrix) a ohrožená zmije obecná (Vpera berus), která se ráda vyhřívá zvláště na místech s obnaženou rašelinou.
Rozsáhlé porosty borových lesu
i náletové březiny mají své typické
PTAČÍ OBYVATELE. Hnízdí jich tu přes
50 druhů. Žijí skrytě, jejich přítomnost
prozradí jen zpěv nebo křik, kterým
upozorňují své druhy, kde se právě
nacházejí. Celoročně můžeme slyšet vábení sýkory parukářky (Parcrisraus), sýkory uhelníčka (Perafér) nebo hýla obecného (Pyrrhuícpyrrhula). Nápadné je volání datla
černého (Dryocopus marfius).
Na pasekách borových lesů, díky kulíšek nejmenší
množství velkého hmyzu, hnízdí několik párů silně ohroženého
lelka lesního (Caprimulgus europaeus).
V posledních letech se zde pravidelně vyskytuje také kriticky ohrožený
a chráněný jeřáb popelový (Grusgrus).
V oblasti byl opakovaně pozorován také náš největší SAVEC - silně ohrožený a chráněný los (Alces aces). V ČR po předchozím vyhubení žije opětovné od roku 1957, přičemž většina jedinců migruje naší krajinou. Návštěvníci však uvidí spíše srnce obecného (Capreolus capreolus). Z drobných savců v lesních biotopech dominují myšice lesní (Apodemus flavicofc) a norníkrudý (Clerhrionomys glareolus), na otevřených rašeliništních plochách je nejhojnějším druhem náš nejmenší savec - rejsek malý (Sorex minutus).