Zvláště chráněná území ČR Národní parky Chráněné krajinné oblasti Maloplošná chráněná území Táborska

Kutiny

(Přírodní rezervace)

Lokalita

Louka v úvalovitém údolí na severním břehu rybníka Nový 1.5 km jihozápadně od obce Hlavatce.

Rok vyhlášení 1990
Katastrální území Hlavatce, Svinky
Rozloha 0,80 ha
Nadmořská výška 449-452 m
Obrázek není k dispozici

Předmět ochrany

Poměrně slabá populace hořepníku lučního (Pneumonanthe vulgaris), všivce bahenního (Pedicularis palustris) a srpice barvířské (Serratula tinctoria). V území byl zjištěn též výskyt chráněného motýla modráska hořcového (Maculinea alcon).

Rostliny

Obrázek není k dispozici Typem vegetace jsou společenstva střídavě vlhkých luk svazu monilion podél bezejmeného potoka s přechody k trvale podmáčeným porostům svazu Calthion. V příbřežní podmáčené straně rybníka přecházejí tyto porosty k ostřicovo-mechovým společenstvím svazu Caricion Fuscae. Podél břehu rybníka je tvořené úzké torální pásmo tvořené především zblochanem vodním.Na louce rostou mimo jiné hořec hořepník, kosatec sibiřský, krvavec toten, čertkus luční, olešník kmínolistý, svízel severní, bezkolenec modrý, spice barvířská, hrachor luční, chrpa luční, řebříček bertrán, bukvice lékařská, třezalka skvrnitá, vrbina obecná, kyprej obecný, blatouch bahenní, tužebník jilmový, skřípina lesní, kozlík dvoudomý, zábělník bahenní, ostřice prosová, ostřice stinná a třtina šedavá. Vzhledem k dlouhodobému neobhospodařování se na lokalitě expanzivně síří třtina křovištní a náletové dřeviny, hlavně bříza bělokorá a na vlhčích místech vrba ušatá, vrba popelavá a vrba křehká.

Obrázek není k dispozici

Geologie

Horninové podloží tvoří biotická a sillimanit-biotická pararula překrytá deluviofluviálními hlínami a písčitými hlínami, podél vodního toku se vyskytují splachové hlíny. Půdním pokryyvem je glej typický, v širším okolí pak typický pseudoglej.

Živočichové

Žijí zde brouci, typičtí pro oligotrofní mokřady, např. střevlíček, nosatec, jařmík. Také některé druhy dvoukřídlých, tiplice, zelenuška a vrtule.

Využití

Louka ja zbytkem rozsáhlých porostů obdobného charakteru, které byly na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století meliorovány a přeměněny v pole. Pouze tato nejníže položená část s vyústěním melioračních drenáží zůstala v relativně nezměněném stavu. Vzhledem k malé rozloze, sousedství intenzivně obhospodařovaných pozemků a dlouhodobému nekosení, došlo k degradaci lučních porostů, šíření nitrofilních a expanzivních druhů rostlin. V současné době většina sousedních pozemků zůstala ležet ladem. Plocha chráněného území je pravidelmě kosena pro zachování floristické diverzity.

Použitá literatura

Jako zdroje těchto informací jsem použil/a následující literaturu:

Autor: Renata Němcová, V4.G, 2011