| Kontinent: | Asie |
| Zasažené území: | celý stát |
| Doba vzniku konfliktu: | rok 1978 |
| Důvod konfliktu: | různý etnický původ, odlišný přístup k vykládání Islámu, moc |
| Odhad počtu obětí: | organizace International Cricis Group odhadla na 573 485 |
| Současný stav: | stále nevyřešeno |
| 1973 | - | zrušení monarchie |
| 1978 | - | levicový puč |
| 1989 | - | stažení vojsk |
| 1994 | - | Tálibán |
| 1998 | - | nálety amerických raket |
| 2001 | - | situace prokázala, že nebude nastolen mír a zajištěna bezpečnost |
Předmětem konfliktu v Afghánistánu bylo vždy jeho mocenské ovládnutí. Do roku 1992 je patrný především spor ideologický mezi tradicionalisty a komunisty. Po roce 1992 je občanská válka spíše problémem etnické rozdrobenosti země, kdy se minority marně snaží o mocenskou převahu. Úspěšný je až Tálibán, vůči němuž se vymezuje Severní Aliance. Křížení etnické příslušnosti a způsobu výkladu Islámu jako státního náboženství uplatňujícího striktní šáriu nebo umírněnou islámskou demokracii komplikuje dohodu o budoucím směřování země i v současnosti.
V roce 1973 došlo ke zrušení monarchie a hlavou vlády se stal Muhammad Daúd. Jednou z hlavních změn za jeho vlády bylo vytvoření Lidově-demokratické strany Afghánistánu.
V dubnu roku 1978 bez vědomí Moskvy proběhl levicový puč. Situaci a vývoj v zemi ztěžovaly dva proudy pomoci. Na jedné straně byly Spojené státy, Pákistán, Írán a Saudská Arábie, na straně druhé Sovětský svaz.
V roce 1989 se sovětská vojska, kvůli velkým ztrátám a malé efektivitě, stáhla. Dostúm vstoupil do tajných jednání spolu s Ahmadem Šáhem Massúdem a šítskou Stranou jednoty. Spolu s íránskou podporou toto uskupení získalo název Severní aliance, která později bude bojovat proti Tálibánu.
O Tálibánu jsme poprvé slyšeli v roce 1994. Dobýval afghánská města a v roce 1996 se dostal do Kábulu. V roce 1997 prohlásil svou protekci bin Ládinu. Popularita Tálibánu rychle rostla a afghánské obyvatelstvo bylo vyčerpáno válečnými akcemi. Tálibánu se na rozdíl od jejich předchůdců podařilo eliminovat korupci, obnovit mír na území a povolit oživení obchodu. Všechny instituce měly dodržovat jejich interpretaci Šaríi. Režim Tálibánu musel čelit mezinárodnímu dohledu a různým odsouzením jeho politiky. Mezi státy, které uznaly tuto vládu za legitimní, byly Saudská Arábie, Pákistán a Spojené arabské emiráty.
Tálibán spolupracoval spolu s bin Ládinem a al-Kájdou, a proto lze předpokládat, že přijímal účast na teroristických útocích. V roce 1998 Spojené státy odpověděly na srpnové útoky na americké ambasády v Keni a Tanzanii raketovými útoky na několik lokalit v Afghánistánu a Súdánu, které považovaly za základny al-Kájdy, kde byly hoštěny stoupenci bin Ládina.
Před začátkem zářijové události přijala Společnost národů několik rezolucí, které žádaly o zastavení akcí Talibánu. Po 11. září roku 2001 vznikla situace, jež prokázala, že prohlášené rezoluce nepomůžou zničit teroristické jednotky a nebude nastolen mír a zajištěna bezpečnost. USA se konečně rozhodly zaútočit a vyřešit problém vojensky, resp. zničit al-Kájdu a shrknout režim Tálibán.
Taliban (nebo přinejmenším jeho afghánská část) se v posledních letech snažila dát světu najevo, že se zbavuje spojenectví s Al-Kajdou, přičemž právě tyto vazby byly prvotním důvodem vstupu USA do války. Zároveň dal koalici slib, že zajistí, aby Afghánistán nesloužil jako základna pro útoky na jakoukoliv jinou zemi, pokud se zahraniční vojska stáhnou. Ačkoliv Američané coby přední stát celé koalice daly najevo, že tyto sliby nepovažují za příliš důvěryhodné a není ani příliš pravděpodobné, že by se síly NATO-ISAF v brzké době zcela stáhly a daly tak Talibanu volnou ruku vůči slabé kábulské vládě, jde v postojích hnutí přesto o určitý posun, který nelze zcela opominout. Možnost vyjednávání s Talibanem připouštějí v poslední době i USA, nicméně na rozdíl od Karzáího toto podmiňují mnohem přísnějším podmínkami: Taliban by musel před započetím rozhovorů zcela opustit své vazby na Al-Kajdu, zříci se násilí a akceptovat současnou afghánskou ústavu.
V současné době je situace v zemi klidná, bez žádných konfliktů. Afghanistu pomáhá česká humanitární organizace Člověk v tísni. Řeší tam dlouhodobé problémy tykající se vzdělání, dostupnosti pitné vody a rozvoje venkovských komunit. V současnosti to je jejich největší mise. V roce 2008 byla zde provedena pomoc v hodnotě více než 70 milionů korun. Místní obyvatelé jsou závislé na vnějsí pomoci, protože v zemi je velmi nízká životní úroveň.
V zemi nebudou žádně větší konflitky. Situace tam bude klidná, ale afghanistán bude stále závislý na vnější pomoci.
Autor: Michaela Hrdinková, 2.C, 2011
Aktualizace: Tomáš Bareš, 2.D, 2013