Ostrov Kypr
| Kontinent: | Asie, východní Středomoří |
| Zasažené území: | celý ostrov |
| Doba vzniku konfliktu: | 1955 |
| Důvod konfliktu: | etnické konflikty |
| Odhad počtu obětí: | konflikt je spíše politického charakteru |
| Současný stav: | boje neprobíhají, ale ostrov je stále rozdělen na severní (tureckou) a jižní (řeckou) část |
| 1570-1571 | - | dobytí Turky |
| 1878 | - | Brité na ostrově |
| 1955 | - | boj za nezávislost |
| 1974 | - | turecké invazní síly zabraly sever ostrova |
| 1983 | - | Turci vyhlásili tzv. Severokyperskou tureckou republiku (STRK), podporuje a uznáva ji jen Turecko |
| 2002 | - | projekt scelení ostrova |
| 2003 | - | podepísání Přístupové smlouvy do EÚ |
| 2004 | - | jižní (řecká) část Kypru se stala členskou krajinou EÚ |
| 2009 | - | volby v Severokyperske turecke republice vyhrala nacionalisticka strana, kt. nepodporuje sjednoceni Kypru |
Ostrov byl osídlen starými Řeky. Zvrat přineslo dobytí Turky v letech 1570-1571, jejich příchodem vznikla dvě odlišná společenství. Roku 1878 se na ostrov dostali Brité, za jejichž vlády se počet Turků, kteří nebyli podnikatelsky aktivní a tak nemohli Řekům konkurovat, snížil. Turci se začali uzavírat v rámci své komunity právě proto, že stáli na okraji hospodářského života. Roku 1955 proběhl boj za nezávislost, jehož cílem bylo spojení Kypru s Řeckem. Turecká menšina nejdříve stála opodál, ale poté se do toho vložila a na jednáních v Curychu a Londýně roku 1959 prosadila své podmínky a nezávislá republika (1960) musela turecké menšině poskytnout některé výhody a také ustavně zakotvit, že nepřipojí Kypr k Řecku. Turci se po roce 1963, kdy došlo k etnickému konfliktu, stáhli do svých enkláv, které jsou chráněné vojáky OSN. Separace Řecků od Turků omezovala fungování státu, a tak řecko-kyperské nacionalisty vedla k převratu roku 1974. Turci čelili hrozbě připojení Kypru k Řecku, a tak se turecké invazní síly vylodily na severu ostrova, obsadily 1/3 uzemí a vyhnali nad 195 000 Řeků. Na sever se naopak přesunulo asi 45 000 Turků. Národy jsou dokonale homogenizovány. Dělí je tzv. zelená linie (neboli Attilova linie), což je demarkační čára, která odpovídá bojové linii ze srpna roku 1974.
Obě části ostrova mají podobný hospodářský profil, dnes dominuje cestovní ruch. Severokyperská turecká republika (SKTR) se formovala pod ochranou turecké armády po roce 1974 a funguje jako samosprávný protektorát Turecka, které jako jediné ji uznává za suverénní stát. Vláda v Nikosii (hlavní město Kypru) jej důsledně označuje za nelegální útvar, který působí na okupovaném uzemí, na němž vznikl vynucenými přesuny občanů jednotlivý stát muslimských Turků. Zabírá asi 36,3% ostrova a má 264 200 obyvatel (podle sčítání z roku 2006), bez vojáků a turistů je to však pouze 222 400 obyvatel. Nachází se zde málo původních kyperských Turků, převažují přistěhovalci z Turecka. Severní Kypr se rozvíjí rychleji než jižní část. Diskuse o opětovném sjednocení Kypru se sporadicky objevují již od roku 1974, ale vzhledem k tomu, že obě strany zastávají zakořeněné a nekompromisní názory, bylo pro ně získáno jen málo podpory. Jménem bývalého tajemníka OSN Kofiho Annana se označuje projekt scelení ostrova. Vznikl v roce 2002, byl třikrát upravován a jeho výsledná verze předpokládala vznik Spojené Kyperské republiky jako konfederace řecko-kyperského a turecko-kyperského státu s několika společnými orgány. Referendum s vysokou učastí (téměř 88% voličů na severu i jihu) nevyznělo kladně. V řecké části Kypru plán odmítlo téměř 76% hlasujících, na severu ostrova s ním naopak téměř 65% voličů souhlasilo.
Politický vývoj v posledních letech izolaci SKTR odbourává. Od dubna roku 2003 je možný přechod občanů a turistů přes hranici, ale pouze ze severní části na jižní. Kypr byl také přijat do Evropské Unie jako celek s tím, že legitimním členem je jen jeho Řeky obývaná část. Za nárazníkovou zonu se označuje pásmo mezi liniemi protivných ozbrojených sil podle stavu příměří už od roku 1974. Odděluje znepřátelené strany v šířce několika metrů až kilometrů v centru Nikosie. Pro civilisty je nepřístupná a i pro vojáky hrozí nebezpečí v podobě nášlapných min. Na severu tuto část označují výstražné tabule, na jihu pak ještě ploty s ostnatými dráty, betonové zdi apod. Na severní straně jsou přítomny silné jednotky tureckého vojska, které vyrovnávají trojnásobnou převahu Řeků a ačkoliv přítomnost vojáků z Řecka není tajena, k incidentu došlo naposledy při střetu demonstrantů v roce 1996 (2 mrtví), mimo jiné i díky přítomnosti mírových sil OSN. Ty jsou na ostrově od roku 1964. Původně chránily enklávy tureckého obyvatelstva, dnes se pohybují na obou stranách. Donedávna existoval jediný legální přechod Ledra v centu Nikosie, roku 2003 přibyly čtyři nové přechody a další postupem času. Řekové však neuznávají vstup na ostrov přes severokyperské přístavy nebo letiště, Turci s tím problém nemají.
Došlo k částečnému uvolňení vztahů, které mělo za následek také vytvoření několik nových hranic (rok 2008) mezi severní a jižní části Kypru. Europská unie spolu s OSN se snaží o znovuzjednocení Kypru pomocí obchodů.
V dnešný době je na prvním místě ekonomika Kypru a vztahy s Tureckem jsou až na druhým místě. Volby v únoru 2013 vyhrál konzervativec Nikolas Anastasiadis. Statečně prohlásil, že jeho první prioritou je obnovit důvěřihodnost Kypru. Tu bude Kypr teď hodně potřebovat. V poslední době se o něm píše v spojení s ekonomickou krizi. Kypr potřebuje finanční injekci, aby neskrachoval, no hodnota podpori se stále zvyšuje. To vedie k novým rokovaniam o stave kyperskej ekonomiky a dopadě na Europsku uni. Nová nádej je nálezište zemního plymu ve východním středomoří, které by nejen pomohlo Kypru nebýt tak závislé od jiných států, ale navyše by to pomohlo podporit jeho ekonomiku. To je nádej do budoucna o kterou se Kypr pokusí opřít svou ekonomiku.
Vztahy s Tureckem nejsou vyhrocené, ale zároveň ještě stále mezi krajinemi není úplný mír. Jak to bude dál ukáže i dopad ekonomické krize, která je posílena rozkolem ostrova. Doufejme, že se tenhle rozpor v budoucnu změní k lepšímu a obě krajiny budou umět žít vedle sebe bez dalších konfliktů.
Autor: Nikola Silverthornová
Upravila: Zuzana Sýkorová