Ostavní stát na západu Tichého oceánu
| Kontinent: | jihovýchodní Asie |
| Zasažené území: | Mindanau, Luzon a Cotabato |
| Doba vzniku konfliktu: | od roku 1903 |
| Důvod konfliktu: | Etnické a náboženské rozdíly(muslimové a křesťané) |
| Odhad počtu obětí: | asi 150000 |
| Současný stav: | stále se jedná o míru |
| 1903 | - | vytvoření provincie Moros pod vojenskou strávou Američanů |
| 1915 | - | donucení sultána Sulu, aby se vzal světské moci |
| 1940 | - | zrušen suluský sultanát |
| 1950-1959 | - | vládní kolonizační program |
| 1970 | - | v provincii Cotabato zahynulo na tisíc účastníků střetu křesťanů a muslimů, následné vyhlášení nezávislé republiky Bongsamoro |
| 1990 | - | vyhlášení vzniku nezávislé federativní republiky Mindanao(společné soužití křesťanů,muslimů a animistů) |
| 1996 | - | podepsáná míroá dohoda v Jakartě |
| 2005 | - | útok na vládní oddíly v provincii Maguindanao |
| 2006 | - | prezidentka Gloria Macapagal-Arroyová prezentovala návrh na vytvoření pěti velkých superregionů s vlastní vládou |
Problém má počátky ve 14.století, kdy na jih pronikl islám z Bruneje. Získal ta zanícené a horlivé stoupence, že Španělé za 330 let kolonizace Filipín prosadili na jižních ostrovech svou suverenitu jen formálně. Jejich autorita nesahala nikdy daleko za obvod pobřežních pevností. Od Španělů pochází termín Moros(Morové)jako souhrný název pro jazykové nesourodé filipínské muslimy, kteří svým fanatismem a bojovností připomínali severoafrické Maury. Američané vytvořili z jihofilipínských ostrovů provincii Moros pod vojenskou stprávou, likvidovali zbytky proslulého pirátství a banditismu a sultána ze Sulu donutili vzdát se světské moci.V dubnu 1940 byl zrušen suluský sultanát a jeho ostrovy začleněny do tehdy autonomních Filipín
Značně uzavřené a nábožensky rigorózní muslimské společenství si dlouho vystačilo samo. Vzruch vyvolal vládní kolonizační program v 50.letech 20.století. Zejména na Mindanao tak přicházely vlny přesídlenců, odlišných etnických, nábožensky a vůbec kulturně. Setkali se s nevraživostí a nepřítelstvím muslimů, které přerostlo do bouřlivých srážek. V říjnu 1970 v provincii Cotabo zahynulo na tisíc účastníků střetů, řesťanů i muslimů. Armáda situaci zvládla, ale ozbrojení odpůrci se stáhli do džunglí a dospěli k názoru, že samostatný islámský stát má oprávnění. Rebelové vyhlásili v roce 1970 nezávislou republiku Bongsamoro. V říjnu 1990 byl ohlášen vznik nezávislé federativní republiky Mindanao, kde spoli žily komunity muslimů, křesťanů a animistů.
Z bojových operací poutal pozornosti promyšlený útok na vládní oddíly v provincii Maguindanao v lednu 2005 a týdenní střety tamtéž s provládními milicemi v červnu 2006.Je evidentní , že mezi rebely se odehrává názorové štěpení: zbraně zůstaly v rukou islámských extrémistů, kteří je využívají v duchu ,,svaté války'' proti nevěřícím. Prezidentka Gloria Macapagal-Arroyová v červenci 2006 ve vyhlášení k národu prezentovala návrh na vytvoření pěti velkých superregionů s rozsáhlými pravomocemi s ústřední vládou odpovídající zejména za zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost. Roku 2012 se spekulovalo o podepsání míru mezi Filipínskými úřady a islámskými extrémisty z jihu. Mír by měl zajistit vzdání se práva na oddělení od Filipín. Nakonec obě strany souhlasily.
V roce 2013 oblétla svět zpráva o propuštění filipínských rukojmích islámských extrémistů. Pokud se budou extrémisté stále dožadovat svých práv není zcela jasné. Filinské úřady stále pracují na mírové dohodě na kterou by bezpodmínečně extrémisté přistoupili.
Autor: Petra Marková, 2.D, 2013