Rostliny
Vegetace přírodní památky je v současné době tvořena dvěma typy lučních porostů – krátkostébelnými trávníky s dominující kostřavou ovčí (Festuca ovina agg.) a vyššími porosty, v nichž převažuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius). Celkem bylo na lokalitě zaznamenáno cca 130 druhů cévnatých rostlin, což je vzhledem k velikosti chráněného území poměrně vysoké číslo. K této druhové bohatosti však přispívá také dosycování lučních společenstev plevelnými a rumištními druhy z okolních zemědělských kultur. Tyto z ochranářského hlediska nevýznamné až nežádoucí rostliny jsou většinou soustředěny na okraji lokality, kde také najdeme ojedinělé keře – trnku obecnou (Prunus spinosa), růži šípkovou (Rosa canina agg.) a bez černý (Sambucus nigra).
V sušším krátkostébelném trávníku rostou tři trsnaté druhy trav nevysokého vzrůstu: kromě již zmíněné sivozelené kostřavy ovčí (Festuva ovina agg.) to jsou smilka tuhá (Nardus stricta) se šedozelenými štětinovitými listy, trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens) nebo třeslice prostřední (Briza media) s nafialovělými srdcovitými klásky na niťovitých stopkách.
Suchá travnatá místa středních poloh jsou typickým stanovištěm pro hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides). Rostlina je řídce trsnatá, kvetoucí lodyhy vidličnatě větvené a červené květy s bílými skvrnami vyrůstají jednotlivě na delších stopkách. V úvozu během léta kvete také zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia). Své druhové jméno dostal podle dlouze řapíkatých okrouhlých přízemních listů, které však v době květu na rostlinách většinou už nenajdeme. Lodyžní listy jsou úzce kopinaté, nejhořejší jen čárkovité. Květenství bývá bohaté, jednotlivé květy tmavě modré a zvonkovité. Kromě sušších luk, pastvin a mezí roste také na světlých místech (zvláště v borech), na vřesovištích, na skalách a kamenitých místech.
Poslem jara je mochna jarní (potentilla tabernaemontani), která tu vytváří několikpolštářovitých porostů obsypaných již v dubnu zlatožlutými květy. Později ji v porostu nahradí neméně nápadná až 30 cm vysoká a také žlutě kvetoucí mochna nátržník (P.erecta), která má na rozdíl od ostatních mochen výhradně čtyřčetné květy. Žlutým květenstvím zaujme běžný luční druh štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), na němž si můžeme prohlédnout tzv. motýlovité květy. Hojný je tu také trvalý pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), lidově zvaný „hadí mlíčí“ – po poranění toitž (jako všechny prašce) roní mléko. Lodyhy, dorůstající až 40 cm, jsou v horní části hustě porostlé čárkovitými, žlutavě zelenými listy. V květenství jsou nejnápadnější široce vejčité listence, v mládí žluté a za plodu načervenalé. Druh je často napadán rzí prášilkou hrachovou (Uromyces pisi), která lodyhu pryšce silně deformuje.
Místy zde roste nevysoký jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), charakteristický tenkými, až 30cm dlouhými a dobře kořenujícími výběžky. Květenství chlupáčku je úbor tvořený žlutými jazykovitými květy. Stejně utvářené květenství má také na lokalitě hojná máchelka srstnatá (=pampeliška srstnatá, Leontodon hispidus) – méně známá příbuzná běžných pampelišek smetánek. Další hvězdicovitou rostlinou suchých luk, pastvin a mezí je pupava bezlodyžná (Karlina acaulis). Má velmi zkrácenou lodyhu, takže úbor přisedá těsně k přízemní listové růžici. Listy jsou tuhé, nepravidelně, ostnitě zubaté
V jarních měsících zde můžeme vidět kvetoucí porosty vytrvalého rožce rolního (Cerastium arvense), kterému se nejlépe daří na výslunných stanovištích. Jeho řídké trsy jsou tvořeny sterilními a květonosnýmu lodyhami – tyti mohou být vysoké až 30cm, v úžlabí listů mají často sterilní větévky a ve vrcholové části nesou květenství velkých bílých květů. V sousedství roste rožec obecný (C. holosteoides), jehož bílé květy jsou menší (cca 5mm) a jsou tvořené stejně dlouhými kališními a korunními lístky. Bíle kvete také jahodník obecný (Fragaria vesca) a bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) – mrkvovitá rostlina s dlouhým vřetenovitým kořenem a lichozpeřenými listy.
Spolu tu rostou také dva vytrvalé druhy rodu svízele, pro který jsou typické přesleny listů a od nich neodlišitelných palistů: svízel syřišťový (Galium varum) s tuhými, na bázi dřevnatějícími lodyhami a bohatým květenstvím drobných žlutých květů, které jsou zvláštní medovou vůní, a svízel nízký (G.pumilum), jehož lodyhy jsou chabé a květy bílé. Až 15cm dlouhé listy v přízemních růžicích charakterizují léčivý jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Právě v krátkostébelném trávníku je těžiště výskytu hořečku českého a navíc se tu vyskytuje i další vzácná rostlina – silně ohrožena a zákonem chráněná kapradina vratička měsíční (Botrychium lunatia). Vzhledem ke svému drobnému vzrůstu a sytě zelenému zbarvení splývá s okolím. Vratička zastupuje starou skupinu kapradin, kzerá se od většiny těch dnešních značně liší. Rostlina je 4 až 17cm vysoká, její „list“ je polodlouhý, dělený v několik párů úkrojků, vrcholová fertilní část nese kulovité výtrusnice s výtrusy. V jižních Čechách se dříve jednalo o rostlinu s roztroušeným výskytem , ale dnes je z táborska znám pouze ze dvou lokalit – tou druhou je nedaleká PR Kladrubská hora.
Bezesporu zajímavou rostlinou je kokotice povázka (Cuscuta epithymum), nezelená liána cizopasnící na řadě druhů lučního porostu včetně hořečku českého. Její bezlisté žlutavé lodyhy jsou k hostiteli přichyceny drobnými výrůstky. Tyto specifické orgány se odborně nazývají haustoria a jedná se o přeměněné kořeny. Jimi kokotice vniká do těla hostitele a získává z něj vodu a živiny
Ve vyšším lučním porostu jsou nejnápadnější až metr vysoká stébla ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a ovsíře pýřitého (Avenula pubescent), z jejichž klásků vyčnívají dlouhé osiny. K nim přistupují další druhy trav: lipinice luční, tomka vonná, štět žlutavý, kostřava luční, kostřava červená, psárka luční, bojínek luční, nedyněk vlnatý a výše popsaná třeslice prostřední.
Pryskyřníkovité reprezentuje běžný pryskyřník prudký (Ranunculus adrie) a nižší p.hlíznatý (R. bulbosus), který se odlišuje přítomností podzemní kulovité hlízy a kališními lístky. Z hvězdicovitých svými žlutými květenstvími září vedle máchelky srstnaté také škarda dvouletá (Crepis biennis). V úbory jsou seskupené i růžové květy chrpy luční (Centaurea jacea). Nápadným lučním druhem je také zvonek rozkladitý (Campanula patula) dosahující výšky až 60cm. Má fialovou nálevkovitou korunu, do poloviny rozeklanou ve špičaté, mírně nazpět zahnuté cípy. Z typických zástupců ovsíkových luk nechybí ani kopretina bílá (Leucanthemum vulhare agg.) a bíle kvetoucí řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), lomikámen zrnatý, mrkev obecná, bedrník větší, kerblík lesní a kmín černý.
Na lokalitě se vyskytuje také trojice poloparazitických jednoletém z čeledi krtičníkovitých , které z kořenů svých hostitelů získávají organické látky. Nejznámější z nich je bylina využívána při léčení některých očních onemocnění – světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana). Jeho 1cm dlouhá, zřetelně dvoupyská koruna je nejčastěji bělavá, s bledě fialovým horním pyskem a žlutou skvrnou na dolním pysku. Světlík tuhý (Euphrasia stricta) má na rozdíl od něho listy bez žláznatých chlupů. Zdravínek jarní pozdní (Odontites versus subsp. serotinus) kvete koncem léta a na podzimna mezích a pastvinách.
Živočichové
Přestože je přírodní památky rozlohou velmi malá o přirozený luční porost obklopuje zemědělská půda, lze i ve fauně bezobratlých najít zajímavé druhy. Z brouků mezi ně patří střevlík zlatolesklý a střevlíček. Sušší trávníky a vřesoviště jsou domovem marše patřícího mezi sarančata a na keřích při okraji lokality hnízdí ťuhýk obecný.