Severní část Indie
| Kontinent: | Asie |
| Zasažené území: | nejsevernější část Indie |
| Doba vzniku konfliktu: | říjen 1947 |
| Důvod konfliktu: | Spor o Kašmír mezi převážně hinduistickou Indií a muslimským Pákistánem. |
| Odhad počtu obětí: | 44 000 (radikálové uvádějí až dvojnásobek) |
| Současný stav: | Dnešní stav je vyústěním dějinného vývoje země. V roce 1949 bylo vyhlášeno příměří, ale přestřelky mezi Indií a Pákistánem občas stále ještě narušují klid a mnozí Kašmířané žádají nezávislost na obou sousedních státech. |
| 1947 | - | Vpád bojovníků horských kmenů z afghánského pomezí. |
| 1989 | - | Ozbrojené střety mezi indickou armádou a militantními muslimy. |
| 2004 | - | Jednání v Dillí s kašmírskou koalicí Harijat. |
| 2005 | - | Obnoveno autobusové spojení mezi Šrínagarem a Mutaffarábádem. |
Poté, co se rozpadla Britská Indie, tak poslední maháradža Hari Singh váhal, zda podepsat smlouvu o připojení k Indii nebo k Pákistánu. Lákala ho vidina, že Kašmír v periferní poloze na zdánlivém okraji zájmu obou dominií dosáhne nezávislosti. Mýlil se. V říjnu 1947 vpadli do země bojovníci horských kmenů z afghánského pomezí. Maháradža urychleně podepsal smlouvu o připojení k Indii a požádal ji o vojenskou pomoc.
Na základě vývoje po roce 1947 je rozlehlá země rozdělena do tří částí. Spravuje je Indie, Pákistán a Čína. Do věčného obrazu přírody přibyla síť strážních stanovišť, nových komunikací, ubytoven a palebných postavení, užívaných čas od času naostro. Poměry lze charakterizovat jako stav často neklidného příměří podél demarkační linie platné od roku 1949 a pozměněné dohodou v Simle v srpnu 1972. Pro indicko-čínské pomezí žádná podobná smlouva neexistuje, mapy zde zaznamenávají linii faktické kontroly. Ta se právě v Kašmíru podstatně odlišuje od indické nebo čínské verze tzv. tradiční zvyklostní hranice, podkladu pro protichůdné územní nároky.
Dnešní stav je vyústěním dějinného vývoje země.Od roku 1974 má vlastní parlament, voleného prezidenta a vládu vedenou premiérem. Označuje se za islámskou republiku s hlavním městem Muzaffarábádem. Ozbrojené střety mezi indickou armádou a militantními muslimy vypukly v roce 1989. Nikdy zcela neuhasly, kolísá jen jejich intenzita. Ve vypjatých obdobích se extrémisté uchylují k teroru, na který vládní síly reagují opatřeními postihujícími civilisty obou náboženství. Mise příslušníků OSN může výbuchy náboženských a politických emocí jen registrovat. V této atmosféře jsou i pouhá setkání indických a pákistánských státníků pokrokem, ale zatím bez závěru. Mír dodnes nepanuje.
Jednání v Dillí v lednu 2004 s kašmírskou koalicí Harijat skončila se souhlasem zastavením všech forem násilí. Snad nejistý začátek mírového procesu. V dubnu 2005 tak mohlo být obnoveno autobusové spojení mezi Šrínagarem a Mutaffarábádem, po 57 letech první veřejný kontakt mezi částmi rozdělené země. Ale i tak, v Patánu radikálové odpálili nálož. Ještě, že až poté, co "autobus míru" projel. Užitečná lekce o lidské malosti v zemi, kde se rodila legenda o Šangri-la, ráji na zemi…
Autor: Lucie Benešová, 2.C, 2011
Aktualizace: Jonáš Eichinger, 2.D, 2013