Rašeliniště na pravém břehu Zlaté stoky, 1 km severozápadně od Ponědrážky. Jedno z nejcennějších rašelinišť na pramenných vývěrech, které je svým charakterem ojedinělé i v oblasti na rašeliniště tak bohaté, jako je Třeboňská pánev. Území je přirozeným refugiem mnoha rostlinných i živočišných druhů.
| Katastrální území | Ponědrážka |
|---|---|
| WGS84 souřadnice | 49°8'35,39"N, 14°41'37,87"E |
| Rok vyhlášení | 1994 |
| Rozloha | 7.01 ha |
| Nadmořská výška | 415 - 416 m |
Je to jedno z nejcennějších rašelinišť na pramených vývěrech. Je to přirozené refugium pro mnoho živočišných a rostlinných druhů.
Lokalita je z velké části porostlá řídkými nálety
břízy bělokoré (Betula pendula), vrb a borovice lesní (Pinus sylvestris).
Východní a západní plochy rezervace tvoří louky, z nichž jen část je dodnes
obhospodařována. Pod Zlatou stokou se vytváří porost
olše lepkavé (Alnus glutinosa), lemovaný směrem do neobhospodařovaných luk
porosty tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia).
Nejcennější jsou prameniště v počátečních fázích rašelinění s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba), rosnatkou anglickou (Drosera anglica) a rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Obě rosnatky zde někdy vytvářejí křížence Drosera xobovata. Na odtocích z pramenišť nebo ve zvodnělých struhách jsou porosty ostřice zobánkaté (Carex rostrata) a ostřice dvoudomé (Carex dioica), bublinatky menší (Utricularia minor) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata). V porostech suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) se vzácně objevuje i suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), třtina nachová (Calamagrostis purpurea) a suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum). Na zpevněných nezarostlých místech rašeliniště se vyskytuje zábělník bahenní (Comarum palustre), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora) a smldník bahenní (Peucedanum palustre), na zrašelinělých loukách bezkolenec modrý (Molinia caerulea agg.), ostřice prosová (Carex panicea), čertkus luční (Succisa pratensis) a pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris)
Extrazonální výskyt teplomilných druhů hub, například čapulky bahenní.
Na porostech tavolníků je běžný bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis). Vzhledem k malé rozloze a charakteru stanoviště se vyskytují běžné druhy obratlovců okolních biotopů.
Při zpracování této stránky byly použity následující podklady:
| Autor: | Barbora Pekárková, 2.C |
|---|